20 Cdo 2428/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T. C. R., a.s., zastoupené advokátem, proti povinné R. H., pro 2.955,80 Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 2110/99, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, č.j. 53 Co 44/2006-23, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 24. 10. 2005, č.j. E 2110/99-17, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl návrh povinné na odklad výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, nařízeného usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 5. 1999, č.j. E 2110/99-4. Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Podle § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o zamítnutí návrhu na odklad výkonu rozhodnutí v jeho taxativním výčtu uvedeno není. Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani po povolení obnovy, není dovolání přípustné ani podle § 238 o.s.ř. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř., upravujícího přípustnost (kromě věcí konkursních a zmatečnostních) ve věcech výkonu rozhodnutí, jelikož napadeným usnesením nebylo potvrzeno ani změněno usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (písm. c/) ani o jeho zastavení (písm. d/), nýbrž o zamítnutí návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje (o příklep /písm. e/, rozvrh /písm. f/ ani o povinnosti vydražitele /písm. g/ nejde zcela zjevně). Přípustnost dovolání nevyplývá ani z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jelikož toto ustanovení ji nezakládá – samo o sobě – pro kterákoli rozhodnutí ve věcech výkonu rozhodnutí, ale jen (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) pro případy uvedené právě ve speciálním ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř., v jejichž výčtu však (viz výše) rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí není (k tomu, jakož i k závěru, že okolnost, zda jde o rozhodnutí ve věci samé, jak to vyžaduje ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., či nikoli, je nevýznamná, srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod č. 233). Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), aniž by musela být splněna podmínka zastoupení povinné advokátem (§ 241b odst. 2, věta za středníkem, o.s.ř.), její dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. listopadu 2006 JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r. předseda senátu