20 Cdo 2436/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. K., zastoupené advokátem, proti povinné České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, pro 821,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. E 3942/2000, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 4. 2004, č.j. 29 Co 172/2004-41, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), vyhověl návrhu, aby na místo dosavadní povinné „České republiky – Okresního úřadu v Č. L. vstoupila do řízení Česká republika – Ministerstvo financí“. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. O vstupu nabyvatele práva nebo povinnosti do řízení podle § 107a o.s.ř. lze rozhodnout, jestliže po zahájení řízení nastane právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení na jinou osobu. Je-li (jako v souzené věci) účastník řízení – Česká republika – totožný a podle názoru soudu došlo pouze k přechodu příslušnosti k hospodaření z jedné organizační složky státu na druhou, soud o tom rozhodnutí nevydává a v řízení bez dalšího jedná s organizační složkou příslušnou podle § 21a o.s.ř. Napadené usnesení je proto třeba podle obsahu, byť je krajským soudem odůvodněno poukazem na ustanovení § 107a o.s.ř., posuzovat nikoli jako rozhodnutí podle uvedeného ustanovení, nýbrž jako (nadbytečně vydané) rozhodnutí konstatující příslušnost Ministerstva financí vystupovat v řízení za stát. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení řešící otázku, která z organizačních složek státu je oprávněna za stát vystupovat, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod č. 61) a nemá ani povahu měnícího nebo potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že povinné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. srpna 2006 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á předsedkyně senátu