20 Cdo 2916/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Okresního soudu v Třebíči, Bráfova 502, proti povinnému L. O., zastoupenému advokátkou, prodejem movitých věcí pro částku 3 000,- Kč s příslušenstvím, o návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. E 620/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 30. 11. 2004, č. j. 12 Co 432/2004-37, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 7. 4. 2004, č.j. E 620/2001-24, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na odklad provedení výkonu rozhodnutí (§ 266 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o.s.ř.“). Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Podle § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o zamítnutí návrhu na odklad výkonu rozhodnutí v jeho taxativním výčtu uvedeno není. Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani po povolení obnovy, není dovolání přípustné ani podle § 238 o.s.ř. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř., upravujícího přípustnost (kromě konkursních a zmatečnostních) v exekučních věcech, jelikož napadeným usnesením nebylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (písm. c/) ani o jeho zastavení (písm. d/), nýbrž o zamítnutí návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje (o příklep /písm. e/, rozvrh /písm. f/ ani o povinnosti vydražitele /písm. g/ nejde zcela zjevně). Přípustnost dovolání nevyplývá ani z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jelikož toto ustanovení ji nezakládá – samo o sobě – pro kterákoli rozhodnutí v exekučních věcech, ale jen (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) pro případy uvedené právě ve speciálním ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř., v jejichž výčtu však (viz výše) rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí není (k tomu, jakož i k závěru, že okolnost, zda jde o rozhodnutí ve věci samé, jak to vyžaduje ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., či nikoli, je nevýznamná, srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233). Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), aniž povinného vyzýval k odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem (§ 241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. ledna 2006 JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r. předseda senátu