22 Cdo 2559/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. J. P.,  proti žalované L. S.,  zastoupené  advokátem, o vypořádání členského podílu v družstvu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 270/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. dubna 2006, č. j. 38 Co 46/2006-59, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. října 2005, č. j. 33 C 270/2003-28, zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 650 000,- Kč, a žalobci uložil, aby žalované na náhradě nákladů řízení zaplatil částku 49 355,- Kč. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 4. dubna 2006 změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobci uložil, aby žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně zaplatil částku 24 766,50 Kč, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 167 odst. 1 OSŘ nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. a) vyjma věcí uvedených v § 237 odst. 2, dále v § 238, § 238a a § 239 odst. 2 písm b) OSŘ. Přípustnost dovolání v daném případě nevyplývá z § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z § 238, § 238a a § 239 odst. 2 písm. b) OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. K tomu srov. Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu – právní věty a rejstříky, C 2458, sešit 28. Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) OSŘ]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. září 2006 JUDr. František Balák, v.r. předseda senátu