22 Cdo 3219/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce M. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) V. T., a 2) Mgr. D. T., zastoupeným  advokátem, o vyklizení nemovitosti a zdržení se užívání, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 123/2004, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. listopadu 2005, č. j.  6 Co 2629/2005-92, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce  se jako vlastník pozemku parc. č. 618/2 v k. ú. H. u P. domáhal, aby žalovaným bylo uloženo blíže  specifikovanou  část tohoto jeho pozemku  vyklidit a zdržet se jejího užívání, s odůvodněním, že žalovaní tuto část pozemku neoprávněně připlotili ke svému  pozemku  parc. č. 609/1. K návrhu žalobce Okresní soud v Písku (dále „soud prvního stupně“) po zjištění, že po zahájení řízení došlo  na základě kupní smlouvy, kterou 29. 6. 2005 uzavřeli žalovaní jako prodávající s Ing. A. L. a P. V. jako kupujícími, k převodu vlastnického práva k domu čp. 124 se stavební parc. č. 123 a parc. č. 609/1 v k. ú. H. u P. na kupující, rozhodl podle § 107a  občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) usnesením ze dne 22. září 2005, č. j. 6 C 123/2004-80, tak, že připustil, „aby do řízení vstoupili namísto žalovaných V. T. a Mgr. D. T. - Ing. A. L. a P. V.“. K odvolání žalovaných a Ing. A. L. a P. V. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 2. listopadu 2005, č. j.  6 Co 2629/2005-92, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve znění: „Soud připouští, aby do řízení vstoupili namísto žalovaných V. T. a Mgr. D. T. Ing. A. L., a P. V. “. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním i právním závěrem soudu prvního stupně a konstatoval, že na procesní nástupnictví podle § 107a OSŘ nemá nesouhlas žalovaných nebo těch, kteří na jejich místo vstupují, žádný vliv. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o § 239 odst. 2 písm. b) OSŘ a uplatňují dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítají, že odvolací soud měl procesní nástupnictví podle § 107a OSŘ posoudit v kontextu s § 107 odst. 1 věta první OSŘ, z čehož   dovozují, že  právní skutečnosti předpokládané § 107a odst. 1 OSŘ mají vliv pouze na právní nástupnictví na straně žalobce. Soud měl zohlednit nerovné postavení stran z hlediska možných průtahů řízení i skutečnosti, že „žalovaní jsou omezováni v dispozicích se svým majetkem“. Navíc měl odvolací soud postupovat i v souladu s § 100 odst. 1 věta první OSŘ a dbát brzkého projednání věci. Proto navrhují, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Po zpětvzetí žaloby soud prvního stupně usnesením ze dne 26. května 2006, č. j. 6 C 123/2004-119, řízení vedené proti žalovaným Ing. A. L. a P. V. zastavil. Dále rozhodl o soudním poplatku a nákladech řízení.  Usnesení  nabylo právní moci dne 14. července  2006. Řízení vedené proti žalovaným, kteří se jimi stali na základě pravomocného rozhodnutí soudu o procesním nástupnictví z důvodu singulární sukcese podle § 107a OSŘ, bylo pravomocně zastaveno. V řízení pravomocně  zastaveném již nelze  otázku procesního nástupnictví řešit, neboť  takto  ukončené řízení nelze otevírat. Za této situace je dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bezpředmětné. Tím je dána jeho zjevná bezdůvodnost ve smyslu § 243b odst. l OSŘ a dovolacímu soudu nezbývá než dovolání podle tohoto ustanovení odmítnout. Žalobci by vzhledem k odmítnutí dovolání příslušela podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ náhrada nákladů dovolacího řízení, ty mu však nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. listopadu 2006 JUDr. Marie  Rezková, v. r. předsedkyně senátu