25 Cdo 189/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce  J. Ch., proti žalované  J. B., o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 65/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 64 Co 542/2003-14, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 20. 2. 2003, č. j. 17 C 65/2003-5, vyslovil podle  § 105 odst. 2 o. s. ř. svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v České Lípě jako soudu místně příslušnému. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 11. 2003, č. j. 64 Co 542/2003-14, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení podal žalobce vlastnoručně psané dovolání, v němž uvádí, že usnesení č. j. 17 C 65/2003-5 mu nebylo řádně doručeno a že „nelze prokázat, že by soud I. stupně rozhodl o postoupení věci Okresnímu soudu v České Lípě“.                                                                                                                                                                             Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( § 235h odst. 1 věta druhá). Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst.2. Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti  usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo  dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a). Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, neboť usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1, 2, 3 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, protože se nejedná o žádný z tam vyjmenovaných případů. Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl (§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.). Dovolatel není sice pro řízení o dovolání zastoupen advokátem, avšak vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř. (srov. § 241 a 241b odst. 2 o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. února 2006 JUDr. Marta Škárová,v.r. předsedkyně senátu