25 Cdo 1989/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a  JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce JUDr. P. F.,  zastoupeného  advokátkou, proti žalovanému F. S.,  zastoupenému advokátem, o 51.943,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 C 634/98, k dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. března 2006, č. j. 44 Co 56/2006-165, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 12. 2005, č. j. 10 C 634/98-151, byla žaloba na zaplacení shora uvedené částky zamítnuta a žalobci bylo uloženo nahradit žalovanému i České republice náklady řízení. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 3. 2006, č. j. 44 Co 56/2006-165, rozsudek soudu prvého stupně v napadených výrocích o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů státu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, v němž navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, neboť je přesvědčen, že soud měl o náhradě nákladů řízení rozhodnout podle § 150 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno či změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé při splnění dalších podmínek zakotvených v tomto ustanovení. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a o náhradě nákladů státu má povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o. s. ř.), a proto přípustnost dovolání proti němu lze zvažovat výlučně z hlediska přípustnosti dovolání proti usnesení, jež je upravena v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř. Přípustnost podle ustanovení § 237 o. s. ř. dána není, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 4/2003), a není založena ani ustanovením § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., v nichž jsou taxativně  vyjmenovány případy přípustnosti dovolání. Jelikož dovolání proti usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a náhradě nákladů státu přípustné není, dovolací soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. P o u č e n í :  Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 6. září 2006 JUDr. Marta Škárová, v.r. předsedkyně senátu