Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení ohledně peněžitého plnění, jež nepřevyšuje 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, není přípustné.

25 Cdo 3090/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jaroslava  Bureše a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce S. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Okresnímu stavebnímu bytovému družstvu P., zastoupenému advokátkou, o povolení obnovy řízení, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 C 402/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. června 2005, č. j. 24 Co 187/2005-126, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 4. 1. 2005, č. j. 8 C 402/2002-103,  zamítl žalobu na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod spisovou značkou 5 C 757/97, a to ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobce na zaplacení částky 11.000,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 1.5.1999 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Krajský soud usnesením ze dne 16. 6. 2005, č. j. 24 Co 187/2005-126, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 238 odst. 1 písm. a) o. s .ř., a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř. Namítá nesprávné právní posouzení otázky, co je tzv. novota ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Uvádí, že nelze upírat důkazní „novost“ posudku, který neexistoval v průběhu původního řízení a který byl pořízen poté, co bylo původní řízení skončeno. Dovozuje, že pokud soudy v původním řízení nevyhověly důkazním návrhům a účastník si následně takový důkaz obstaral, je to důvodem pro obnovu řízení. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K podanému dovolání se vyjádřil žalovaný a navrl, aby bylo dovolání jako nepřípustné vzhledem k § 237 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto, případně jako nedůvodné zamítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle § 238 odst. 2 o. s. ř.  ustanovení § 237 platí obdobně. Podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. je  dovolání  přípustné proti  rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž  bylo změněno  rozhodnutí  soudu  prvního stupně  ve věci samé [písm. a)], jimiž  bylo potvrzeno  rozhodnutí soudu  prvního stupně, kterým  soud prvního stupně rozhodl ve  věci samé jinak než v dřívějším   rozsudku  (usnesení)  proto,  že  byl  vázán  právním  názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí  soudu prvního stupně, jestliže  dovolání  není  přípustné  podle  písmena  b)  a  dovolací soud dospěje  k závěru,  že napadené  rozhodnutí má  ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným  výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém  plnění nepřevyšujícím  20.000,-  Kč a  v obchodních věcech  50.000,-  Kč;   k  příslušenství  pohledávky  se  přitom nepřihlíží. Vzhledem k tomu, že ve věcech uvedených v § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné za podmínek, stanovených v § 237 o. s. ř., a to včetně omezení uvedeného v § 237 odst. 2 o. s. ř., a vzhledem k tomu, že žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení ohledně nároku žalobce proti žalovanému ve výši 12.000,- s příslušenstvím (správně částka 11.000,- Kč s příslušenstvím), je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, neboť přípustnost dovolání je vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných  dovolání. Jen pro úplnost je třeba dodat, že přípustnost dovolání není založena tím, že odvolací soud v písemném vyhotovení svého rozhodnutí nesprávně uvedl, že proti němu je možno podat dovolání. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 150 o. s. ř., neboť vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nelze náklady, jež vznikly žalovanému za odměnu advokáta za sepis vyjádření k dovolání, považovat za plně potřebné k účelnému bránění práva, a v dané věci, kdy se žalobce řídil nesprávným poučením soudu, by se povinnost k jejich náhradě jevila jako nepřiměřená tvrdost. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne  26. dubna  2006 JUDr. Marta Škárová,v.r. předsedkyně senátu