25 Nd 174/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. v právní věci žalobců 1) F. H., 2) J. H., zastoupených advokátkou, proti žalované H. Š., o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 26 C 251/2006, o návrhu žalované na přikázání věci Okresnímu soudu ve Svitavách z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., takto: Věc vedená u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 26 C 251/2006, se nepřikazuje Okresnímu soudu ve Svitavách. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Olomouci vede řízení o návrhu žalobců na určení neplatnosti výpovědi žalované ze dne 9. 5. 2006 z nájmu bytu nacházejícího se ve 3 NP vlevo v části domu dále od středu obce, v domě D. č. p. 33 v D. n. B. Nejvyššímu soudu České republiky byl předložen Okresním soudem v Olomouci spis s návrhem žalované na přikázání věci Okresnímu soudu ve Svitavách. Žalovaná návrh odůvodnila tím, že je pro ni v této věci obtížné dojíždět na jednání k Okresnímu soudu v Olomouci. Rovněž namítá, že místně příslušným soudem v této věci je Okresní soud ve Svitavách. Žalobci vyjádřili nesouhlas s přikázáním věci jinému soudu s tím, že pochybnosti žalované o místní příslušnosti nejsou důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Dále uvádějí, že ze zastupování v jiných věcech je zmocněnkyni žalobců známo, že žalovaná v pozici žalobkyně potíže s dojížděním k Okresnímu soudu v Olomouci nemá a k jednáním se dostavuje. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti. Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ust. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Současně je třeba přihlížet k tomu, že výlučná příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě příslušnost podle ustanovení § 88 písm. g/ o. s. ř.), je základní zásadou, a že případné přikázání věci jinému soudu představuje výjimku z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001 sp. zn. I. ÚS 144/2000). Případné pochybnosti o místní příslušnosti soudů v daném řízení nelze řešit postupem podle § 12 odst. 2 o. s. ř. O místní příslušnosti Okresního soudu v Olomouci bylo přitom již závazně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 8. 2006, č. j. 1 Nc 2285/2006-14. Důvody, pro které žalovaná navrhla přikázání věci Okresnímu soudu ve Svitavách, neshledává Nejvyšší soud České republiky opodstatněnými pro postup podle § 12 odst. 2 o. s. ř., neboť přikázáním věci tomuto soudu by nebylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u soudu, v jehož obvodu se nachází nemovitost, které se projednávaná věc týká. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. října 2006 JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu