28 Cdo 804/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobkyně Z. H., proti žalovanému K. M., zastoupenému  advokátem, o vyklizení pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 359/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne  24. 3. 2005, č.j. 22 Co 23/2005-26, takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem výše označeným tak, že potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 2. 2004, č.j. 21 C 359/2002-14, kterým byl žalovaný zavázán vyklidit pozemky parc. č. 1390, 1391 v kat. úz. D. P. Žalobkyni bylo proti žalovanému přiznáno též právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.   Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Opřel je o tvrzené procesní a hmotněprávní vady rozsudku. Poukázal na svůj věk 82 let, jenž měl být brán v úvahu a neměl být vydán rozsudek pro uznání. On sám neměl pasivní legitimaci – pozemky neužíval. Soud prvního stupně nebyl místně příslušný k projednání věci. Rozsudek odvolacího soudu není dostatečně určitý a srozumitelný. Je otázkou, zda lze nemovitosti vyklidit, a to i s ohledem na úpravu řešení vlastnických vztahů cestou věcného břemene, které se žalovaný domáhá. Dovolatel žádal, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí nižších instancí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Dovolání bylo sepsáno advokátem, podáno v otevřené lhůtě, a důvody v něm uplatněné obsahově odpovídají ustanovením § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. (procesní vada, nesprávné právní posouzení věci). Vzhledem ke shodě rozsudků nižších soudů však přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3   o. s. ř., tedy pro zásadní právní význam napadeného rozsudku. Dovolání však není přípustné. Dovolací soud jen na okraj konstatuje, že rozsudek pro fikci uznání byl soudem prvního stupně vydán v souladu s § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3, 4 o. s. ř.; žalovanému byla výzva soudu s poučením doručena 21. 10. 2003 a rozsudek byl vynesen s dostatečným odstupem po uplynutí 30-ti denní lhůty, dne 12. 2. 2004. Další procesní otázky, jež namítal dovolatel, však nebylo důvodu přezkoumávat; dovolací soud disponuje již konstantní judikaturou, podle níž je přezkum důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nepřípustný (srov. např. usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované v Soudní judikatuře č. 7/2004). Ani hmotněprávní námitky nebyly způsobilým předmětem dovolacího přezkumu, jenž je přezkumem mimořádným a limitovaným, nemajícím za cíl revizi činnosti nižších instancí v celé šíři. Nehledě na nezřetelné vymezení otázek případně majících zásadní právní význam, a na skutečnost, že dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními nižších soudů, nejsou naznačené hmotněprávní aspekty věci ani judikatorní přínosem, ani nevyplňují ve smyslu § 237 odst. 3 judikatorní mezeru. Jde o zcela konkrétní právní aspekty věci, jejichž řešení mělo význam právě a jen pro projednávanou věc a není tu důvodu zobecňovat. Dovolací soud proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a        § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Protistraně nevznikly  v řízení žádné náklady. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 24. července 2006 JUDr. Ludvík  D a v i d , CSc., v. r. předseda senátu