NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 1062/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglová a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Č. L., a. s., proti žalovaným 1) J. Š., a 2) H. Š., o zaplacení 788.190,12 Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Sm 186/2004, o dovolání obou žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 2005, č. j. 6 Cmo 19/2005 - 26, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 4. února 2005, č. j. 6 Cmo 19/2005 - 26, Vrchní soud v Praze – odkazuje na ustanovení § 205 a § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – odmítl odvolání obou žalovaných proti usnesení ze dne 15. října 2004, č. j. 23 Sm 186/2004 - 18, jímž Městský soud v Praze odmítl námitky žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2004, č. j. 23 Sm 186/2004 – 15. Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalovaní včasné dovolání, domáhajíce se zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a opětovného projednání věci. Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je nutno poměřovat prostřednictvím ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dovolání přípustné již proto, že napadené usnesení není usnesením „ve věci samé“ ani usnesením měnícím či potvrzujícím. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. přípustnost dovolání rovněž nezakládají, jelikož nejde o žádný z případů zde uvedených. Dovolání není přípustné ani podle § 239 odst. 3 o. s. ř., jelikož napadené usnesení není usnesením, jímž by odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Odvolání v tomto smyslu nelze pokládat za návrh na zahájení řízení (žalobu). Mimořádným opravným prostředkem proti napadenému usnesení není dovolání (jak plyne ze správného poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání), nýbrž žaloba pro zmatečnost (srov. § 229 odst. 4 o. s. ř.). Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.]. O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaní s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 29. listopadu 2006 JUDr. Ivana Štenglová, v.r. předsedkyně senátu