29 Odo 1278/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č. k. a., proti žalovaným 1) Ing. J. L., 2) Ing. J. L., 3)  Ing.  M. P., 4) Ing. A. R., a 5) Ing. L. Š., o zaplacení částky 70,364.449,16 Kč s postižními právy ze směnky,  vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Sm 77/2005, o dovolání čtvrtého a pátého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. května 2006, č.j. 7 Cmo 179/2006-90 , takto: I. Dovolání se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. ledna 2006, č.j. 3 Sm 77/2005-70, odmítl jako opožděné námitky podané čtvrtým a pátým žalovanými proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 27. října 2005, č.j. 3 Sm 77/2005-29 (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Vrchní soud v Olomouci k odvolání čtvrtého a pátého žalovaných usnesením ze dne 11. května 2006, č.j. 7 Cmo 179/2006-90, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Proti usnesení odvolacího soudu podali čtvrtý a pátý žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelé snáší argumenty, jimiž zpochybňují správnost závěru odvolacího soudu o opožděnosti námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním  lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu  pro opožděnost, však usnesením „ve věci samé“ není. Dovolání žalovaných tak není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. (shodně srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání čtvrtého a pátého žalovaných podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání čtvrtého a pátého žalovaných byla odmítnuta a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V  Brně  14.  prosince  2006 JUDr.   Petr   G e m m e l,  v. r. předseda   senátu