NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 1339/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v  senátě složeném z  předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce J. F., proti žalovanému S. b. d. D., o zaplacení částky 15.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 89/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2006, č. j. 7 Cmo 463/2005-57, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. dubna 2005, č. j. 51 Cm 89/2003-29, zamítl žalobu o zaplacení částky 15.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobce zavázal zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok II.). K odvolání žalobce Vrchní soud v  Praze rozsudkem ze dne 30. března 2006, č. j. 7 Cmo 463/2005-57, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaného zavázal zaplatit žalobci částku 15.000,- Kč s 10% úrokem od 8. března 2001 do zaplacení      (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce zaplatil částku 15.000,- Kč  žalovanému bez právního důvodu, protože ustanovení stanov ukládající povinnost zaplacení poplatku při  smluvním  převodu členských práv a povinností na cizí osobu, je v rozporu se zákonem a s dobrými mravy a je tudíž neplatné. Žalovaný je proto povinen částku 15.000,- Kč podle ustanovení § 451 odst. 1 občanského zákoníku žalobci vrátit. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, v němž namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, s tím, že o povinnosti platit poplatek za smluvní převod členských práv a povinností rozhodl nejvyšší orgán družstva, a to usnesením shromáždění delegátů družstva. Jde o rozhodnutí vnitrodružstevní povahy, jímž jsou vázáni členové družstva, rozhodnutí nemá obecně závaznou platnost a dopadá pouze na členy družstva. Úhradou této částky proto žalovanému nevzniklo bezdůvodné obohacení. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písmeno a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písmeno b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písmeno c)]. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Dovoláním napadeným rozsudkem byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč jako bezdůvodném    obohacení vzniklém zaplacením poplatku podle stanov žalovaného za smluvní převod  členských práv a povinností v družstvu. Závazkový vztah založený mezi členem družstva a družstvem – byť případně neplatným - ustanovením stanov, je podle  § 261 odst. 3 písm. b) obchodního zákoníku závazkovým vztahem obchodním a z  procesního hlediska jde o obchodní věc (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož dovolání žalovaného není ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§  243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. ]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně  26. září 2006 JUDr. Ivana  Š t e n g l o v á,   v.  r. předsedkyně  senátu