29 Odo 1740/2006   U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v  právní věci žalobkyně L. K.,  proti žalovanému Z.f.d. z., zastoupenému  advokátem,  o zaplacení částky 6.685,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu               pro  Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 73/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2006, č.j. 22 Co 135/2006-90, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. ledna 2006, č.j. 28 C 73/2003-72, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 6.685,- Kč s příslušenstvím a žalobkyně zavázána k náhradě nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že žalobkyně nemá právo na zaplacení žalované částky,  představující kapitalizované úroky z prodlení ve výši               10 % ročně za dobu od 1. prosince 2000 do 2. srpna 2001 z  výplaty náhrady ve výši      100.000,- Kč za pojištěný vklad u „Č. d. s. – s. a ú. d.“, neboť podle ustanovení § 20 odst. 3 zákona č. 87/1995 Sb.,                              o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona Č.n. r.č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nárok na výplatu náhrady za pojištěný vklad se v případě opožděné výplaty neúročí. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a namítajíc existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Z ustanovení § 237 odst. l písm. c) o. s. ř., jehož se dovolatelka výslovně dovolává, vyplývá, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce l není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Jelikož dovolání žalobkyně není ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. prosince 2006 JUDr.  Petr  Gemmel,v. r. předseda senátu