NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 433/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci  žalobkyně Ing. L. M., proti žalovanému Ing. J. R., jako správci konkursní podstaty úpadce F. M., o vyloučení věci ze soupisu konkursní podstaty úpadce,  vedené u  Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 Cm 25/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2006, č.j. 15 Cmo 241/2005-22, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. ledna 2006, č.j. 15 Cmo 241/2005 22, potvrdil usnesení ze dne 9. listopadu 2005, č.j. 45 Cm 25/2005-12, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem odmítl pro opožděnost odvolání žalobkyně proti usnesení ze dne 11. října 2005, č.j. 45 Cm 25/2005-4, jímž soud prvního stupně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že odvolání podané žalobkyní na poštu dne 7. listopadu 2005 je odvoláním podaným po uplynutí zákonné odvolací lhůty; proto usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost shledal věcně správným. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání. Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.   Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (a usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, však usnesením ve věci samé není (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání žalobkyně tak není  přípustné ani podle ustanovení  § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218  písm. c) o. s. ř. odmítl. Nákladový výrok se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.   V Brně  29.  srpna   2006 JUDr. Petr  G e m m e l ,  v.  r. předseda  senátu