29 Odo 646/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela rozhodl v právní věci žalobkyně JUDr. T. Z., advokátky jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně Ch. a. s., zastoupené advokátem, proti žalované České republice - Finančnímu úřadu pro P., o „vydání“ částky 1.309,- Kč s příslušenstvím do konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 220/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. května 2005, č. j. 2 Cmo 329/2004-18, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze - odkazuje na ustanovení § 7 a § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - usnesením ze dne 30. září 2004, č. j. 31 Cm 220/2003-10, řízení zastavil a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Finančnímu úřadu pro P. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 26. května 2005, č. j. 2 Cmo 329/2004-18, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, namítajíc, že pravomoc soudů v dané věci rozhodnout je dána a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání, jež je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že po skutkové i právní stránce jde o věc typově shodnou s těmi, jež Nejvyšší soud mezi týmiž účastníky (včetně identické organizační složky státu) na téma soudní pravomoci řešil v usneseních ze dne 30. září 2005, sp. zn. 29 Odo 137/2005, 29 Odo 256/2005 a 29 Odo 415/2005, ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 964/2005, 29 Odo 1068/2005, 29 Odo 1179/2005 a 29 Odo 1202/2005, ze dne 15. února 2006, sp. zn. 29 Odo 61/2006 a ze dne 16. února 2006, sp. zn. 29 Odo 338/2005. Ve všech těchto rozhodnutích, jež musí být dovolatelce známa a na něž Nejvyšší soud odkazuje, zodpověděl otázku kladenou dovoláním shodně s napadeným rozhodnutím, takže zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá za zbytečné. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolatelce právo na jejich náhradu nevzniklo (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.) a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 17. května 2006 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu