NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 879/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci, proti žalovaným 1) T. veřejné obchodní společnosti, 2) M. S., 3) Ing. R. K., 4) Ing. R. L., 5) Ing. J. S., 6) S., spol. s r. o., a 7) S. spol. s r. o., o zaplacení částky 3,790.419,08 Kč, o nařízení předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 26 Cm 785/96, o dovolání čtvrtého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2005, č.j. 6 Cmo 229/2005-168, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. srpna 2005, č.j. 6 Cmo 229/2005-168, k odvolání čtvrtého žalovaného potvrdil usnesení ze dne 13. května 2005, č.j. 26 Cm 785/96-143, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem vyhověl návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření. Proti tomuto usnesení podal čtvrtý žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) a namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné, neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti usnesení ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, však usnesením ve věci samé není. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Přípustností dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud mění nebo potvrzuje usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o tom, zda nařídí předběžné opatření, se Nejvyšší soud ostatně zabýval v usnesení uveřejněném pod číslem 62/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dospěl k závěru, že dovolání přípustné není. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) odmítl. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. června 2006 JUDr. Petr G e m m e l , v. r. předseda senátu