30 Cdo 1128/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně a)  E. T., a b) Z. T., obou zastoupených  advokátem, proti žalované H. Š., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 2/2003, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. února 2005, č.j. 1 Co 23/2004-158,   t a k t o : I. Dovolání žalobců se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. září 2003, č.j. 24 C 2/2003-135, v plném rozsahu zamítl žalobu, jíž se žalobci vůči žalované domáhali přisouzení morálního zadostiučinění z titulu tvrzeného zásahu do jejich osobnostních práv. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Uvedený rozsudek žalobci napadli včasným odvoláním. V průběhu odvolacího řízení však vzali žalobu v celém rozsahu zpět. Vrchní soud v Olomouci proto usnesením ze dne 2. února 2005, č.j. 1 Co 23/2004-158, podle ustanovení § 222a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Usnesení odvolacího soudu bylo zástupci žalobců doručeno dne 10. března 2005, přičemž právní moci nabylo téhož dne. Výrok o náhradě nákladů řízení tohoto usnesení odvolacího soudu žalobci napadli dne 23. března 2005 podáním označeným jako „odvolání“. Podáním ze dne 30. března 2006 však uvedli, že toto označení bylo chybou v psaní, neboť předchozí podání bylo míněno jako dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 Co 23/2004-158. Dovolatelé mají zato, že odvolací soud nerozhodl o náhradě nákladů řízení správně. Jsou přesvědčeni, že bylo namístě, aby žádnému z účastníků nebyla náhrada těchto nákladů přiznána, resp. aby byla žalované přisouzena jen zčásti. K dovolání se žalovaná nevyjádřila. Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobců bylo podáno oprávněnými osobami, řádně zastoupenými advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř, přičemž je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. l o.s.ř. Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání s negativním závěrem. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu - jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), - jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), - jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Podle ustanovení § 238 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 235h odst. 1 věta druhá téhož zákona. Podle ustanovení § 238a o.s.ř. je dovolání dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání, resp. o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, resp. o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (336n) a v § 338za odst. 2 téhož zákona.   Konečně podle ustanovení § 239 o.s.ř, je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo - rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě byla věc postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, - v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o.s.ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o.s.ř.), - potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.,s.ř., - potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o.s.ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o.s.ř.), - potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby)- s výjimkou odmítnutí návrhu na předběžné opatření (§ 75a a § 75b o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že výrok rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, napadený dovoláním žalobců, není podřaditelný pod žádnou z výše uvedených alternativ přípustnosti dovolání. Protože tedy v daném případě není přípustnost dovolání zákonem předpokládána (§ 236 o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) toto dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. l věta první o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř., za situace, když dovolání žalobců bylo odmítnuto, avšak žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. května 2006 JUDr. Pavel   Pavlík, v.r. předseda senátu