30 Cdo 1296/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilé N. B., zastoupené Magistrátem města Z. jako opatrovníkem, dceru M. B., zastoupené advokátem, a T. X., za účasti manželů H. K., a J. K., obou zastoupených  advokátem, na ustanovení opatrovníka nezletilé k podání návrhu na obnovu řízení a jejímu zastupování v řízení, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp.zn. 15 Nc 397/2001, o dovolání manželů Kubíkových proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 2. února 2006, č.j. 60 Co 11/2006-811, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením v záhlaví označeným k odvolání manželů K. a Magistrátu města Z. změnil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. října 2005, č.j. 15 Nc 397/2001-725, jímž byl ustanoven nezletilé opatrovník, určena jeho osoba a vymezena jeho práva a povinnosti, tak, že zamítl návrh na ustanovení opatrovníka nezletilé pro zpracování a podání žaloby na obnovu řízení a zastupování v řízení o žalobě na obnovu řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podali manželé K. dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. a podávají je z důvodů uvedených v ust. § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Vyjadřují v něm nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhují, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami oprávněnými, zastoupenými advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( § 235h odst. 1 věta druhá). Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338 za odst. 2. Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti  usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a). V posuzovaném případě manželé K. dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž byl nezletilé ustanoven opatrovník a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána již proto, že toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; rozhodnutí, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ustanovení osoby opatrovníka a však není rozhodnutím ve věci samé, nýbrž jde o procesní provedení hmotněprávních ustanovení § 26 až § 30 obč. zák. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Z uvedeného vyplývá, že dovolání manželů K. směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. června 2006 JUDr. Karel   Podolka, v.r. předseda senátu