30 Cdo 3092/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla  Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce I. P. s. r. o.,  zastoupeného  advokátkou, proti žalovanému S. s. r. o.,  zastoupenému advokátkou, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 8 C 229/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. května  2006, č. j. 36 Co 48/2006 - 62, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 11. 10. 2005, č. j. 8 C 229/2004 - 46, zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení o určení, že žalobce je vlastníkem nemovitostí, tj. budovy č. p. 1573 v P. 3, situované na stavební parcele č. 3884 a pozemků parc. č. 3885 a 3886 v k. ú. Ž., zapsaných na LV 1498, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že projednání a rozhodnutí dané věci brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, spočívající v tom, že v době podání žaloby nebyl žalobce řádně zastoupen. J. J., který žalobu jako jednatel za žalobce podepsal, jím totiž nikdy nebyl, jak to vyplývá z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2003, č. j. 16 cm 458/99 - 65, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004, č. j. Cmo 136/2004 - 89, jimiž bylo určeno, že usnesení valné hromady společnosti žalobce konané dne 16. 11. 1999, na které byl J. J. jmenován do funkce jednatele, je neplatné. Vzhledem k tomu, že tato rozhodnutí mají účinky ex tunc, nebyl J. J. oprávněn za žalobkyni žalobu podat, tj. nemohl ani udělit plnou moc zástupkyni žalobce.   K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2006, č. j. 36 Co 48/2006 - 62, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje.  Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že nedostatek podpisu žaloby je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který by mělo být řízení podle § 104 odst. 1 věty prvé o. s. ř. zastaveno, neboť skutečnost, že žaloba nebyla řádně podepsána, je vadou žaloby, kterou lze odstranit postupem podle ust. § 43 o. s. ř.   Za nesprávný považoval též názor obvodního soudu, že účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2003, č. j. 16 Cm 458/99 - 65, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004, č. j. Cmo 136/2004 - 89, nastaly zpětně ex tunc a že se tedy J. J. jednatelem žalobkyně nikdy nestal. Poukázal na právní teorii i soudní praxi, která dovodila, že neplatnost usnesení valné hromady podle ust. § 131 obchodního zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2000, je neplatností relativní a nikoliv neplatností absolutní. Pro tento výklad svědčí i skutečnost, že žalobu na neplatnost usnesení valné hromady podle ust. § 131 obchodního zákoníku lze podat pouze v  tříměsíční prekluzivní lhůtě od konání valné hromady, přičemž po uplynutí této lhůty toto právo zaniká. Vzhledem k tomu, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 16 Cm 458/99, ve spojení s  rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Cmo 136/2004 - 89, nabyl právní moci až dne 8. 11. 2004, je zřejmé, že v červnu 2004, kdy žaloba byla podána, byl J. J. jako jednatel žalobce oprávněn za něj jednat, žalobu podepsat a udělit plnou moc advokátce. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť má za to, že k zastavení řízení mělo dojít podle ust. § 107 odst. 5 o. s. ř. a nikoliv podle ust. § 104 o. s. ř., a podává je z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Neztotožňuje se s názorem odvolacího soudu, že právní účinky vyslovení neplatnosti valné hromady akciové společnosti nastávají ex nunc, a s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Odon 88/97 a Jc 65/98 a Rc 64/98 dovozuje, takové rozhodnutí má účinky ex tunc. Nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že nebyla-li žaloba řádně podepsána, jde o vadu žaloby, kterou lze odstranit postupem podle ust. § 43 o. s. ř. Dále poukazuje na to, že řízení o žalobě na vyklizení nemovitosti, kterou žalobce podal současně s určovací žalobou a která byla vyloučena k samostatnému projednání, bylo zastaveno podle § 104 odst. 1 o. s. ř., z čehož je zřejmé, že v téže věci vydaly soudy zcela odlišná rozhodnutí. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s usnesením odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), řádně zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( § 235h odst. 1 věta druhá). Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338  za odst. 2. Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc     byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a). V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení tak, že se řízení nezastavuje. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; rozhodnutí, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nezastavuje, není rozhodnutím ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 6. prosince 2006 JUDr. Olga  Puškinová, v. r. předsedkyně senátu