NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 798/2006   U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava  Galluse  a  soudců  JUDr.  Zdeňka   Dese  a  JUDr.  Kateřiny   Hornochové v  právní  věci  žalobkyně S. K., s.r.o., proti žalovanému J. K., o zaplacení 1 103,80 Kč s příslušenstvím,  vedené   u  Okresního  soudu   v Karlových Varech  pod  sp.  zn. 13 C 117/2005, o dovolání žalovaného  proti  usnesení  Krajského soudu v Plzni ze dne 11. ledna 2006, č.j. 25Co 432/2005-36, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský  soud  v Plzni  shora  označeným   usnesením odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 23. června 2005, č.j. 13 C 117/2005-23, jímž Okresní soud v Karlových Varech žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 551,80 Kč s 2% úrokem z prodlení p.a. od 11. října 2003 do zaplacení, dále částku 552,- Kč s 2% úrokem z prodlení p.a. od 11. ledna 2004 do zaplacení, jakož i náklady řízení (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný podáním označeným jako „dovolání  -stížnost“, jež se jeví podle obsahu jako dovolání. Dovolatel namítá, že žalobkyni žalobní nárok nevznikl, neboť žádný odvoz odpadu pro něj v předmětném období neprováděla. Dále setrval na tvrzení o neplatnosti předmětné smlouvy uzavřené se žalobkyní, kterou měl podle jeho vyjádření vypovědět správce konkursní podstaty. Dovolání v této věci není přípustné. Podle  ustanovení  § 236  odst. 1  občanského  soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním   napadnout   pravomocná   rozhodnutí  odvolacího  soudu,  pokud  to   zákon (v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř.) připouští. Přípustnost dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení § 237 o. s. ř.  dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a  a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože rozhodnutím soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání  neplyne ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení, a nikoliv rozhodoval-li odvolací soud o odmítnutí odvolání, jak tomu bylo v posuzovaném případě. Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nákladů za řízení před soudy obou stupňů, majícího povahu usnesení ve smyslu § 167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí  a stanovisek). Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218  písm. c) o. s. ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalobkyni však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 12. prosince 2006 JUDr. Miroslav   Gallus, v.r. předseda senátu