NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 1031/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce  JUDr. K. U., advokáta, správce konkursní podstaty úpadce J. S., podnikajícího pod názvem J. S. – P., proti žalované Ing. H. S., o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 5 C 93/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. března 2006, č. j. 10 Co 479/2005-256, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. března 2006, č. j. 10 Co 479/2005-256, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 22. dubna 2005, č. j. 5 C 93/2003-232, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které vzala podáním z 11. září 2006 zcela zpět. Podle § 243b odst. 5 věty druhé o. s. ř. vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví. Protože nastala situace předvídaná uvedeným ustanovením, Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolací řízení zastavil. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za situace, kdy žalovaná z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, avšak žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V  Brně 30. listopadu  2006 JUDr. Blanka  Moudrá, v.r. předsedkyně senátu