NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 722/2006-67 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce K. K., proti žalované J. K., o zaplacení částky 21.496,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně  pod sp. zn. 11 C 237/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. ledna 2006, č. j. 11 Co 738/2005-54, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Vsetíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. srpna 2005, č. j. 11 C 237/2004-24, uložil žalované  povinnost zaplatit žalobci částku 6.690,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 15.112,- Kč, rovněž s blíže specifikovaným příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. ledna 2006, č. j. 11 Co 738/2005-54, změnil  rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 15.112,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbývající části výroku II. týkající se příslušenství rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.). Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti měnícímu výroku I. a proti nákladovým výrokům III. a IV., podala žalovaná  dovolání, v němž navrhla, aby byl rozsudek zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce ve svém vyjádření zpochybnil přípustnost dovolání žalované poukazem na § 237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné. Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v § 237 odst. 1 OSŘ. Podle § 237 odst. 2 písm. a) OSŘ však není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.  V daném případě napadla žalovaná svým dovoláním především měnící výrok, jímž bylo vyhověno žalobě o zaplacení částky 15.112,-  Kč. Tímto výrokem tedy bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje 20.000,- Kč, a tak dovolání proti němu vzhledem k citovanému ustanovení není přípustné. Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněno do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí (§ 167 odst. 1 OSŘ). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních § 237 až § 239 OSŘ. Přípustnost podle § 237 OSŘ dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními § 238, § 238a a § 239 OSŘ, jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento  mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) OSŘ odmítnout. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci, který by podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení účelně vynaložené náklady nevznikly. V souvislosti s podaným vyjádřením k dovolání totiž žádné náklady nevynaložil, jelikož nešlo o vyjádření sepsané zastupující advokátkou. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Vít   Jakšič,v.r. předseda senátu