11 Tvo 22/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2007 stížnost obviněného M. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 2 To 14/2007, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného M. P. z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 4 T 64/2005, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., dvěma trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších dvanácti obviněných. Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. P. i další spoluobvinění odvolání a trestní věc se v době rozhodování o vazbě obviněného M. P. nacházela ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 2 To 14/2007, podle § 71 odst. 4, 7 tr. řádu ponechal obviněného M. P. z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 písm. a) tr. řádu i nadále ve vazbě. Proti tomuto usnesení podal obviněný M. P. stížnost, ve které, pokud jde o důvody útěkové vazby, odkazuje na své předešlé stížnosti a žádá Nejvyšší soud, aby zvážil, zda v jeho případě byly při posledním rozhodování o prodloužení vazby dne 19. 4. 2007 zachovány lhůty uvedené v ustanovení § 71 odst. 4 tr. řádu, a dále veškeré okolnosti dalšího trvání jeho vazby, a dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že jsou jeho námitky důvodné, aby byl propuštěn z vazby na svobodu. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru. O důvodnosti vazby obviněného M. P. bylo v průběhu dosavadního řízení opakovaně rozhodováno, naposledy napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným závažnými trestnými činy, za které mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. Zejména s ohledem na uložení tohoto trestu, byť nepravomocného, byla obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat, v době rozhodování o vazbě reálná. V tomto směru lze odkázat na zdůvodnění všech předchozích rozhodnutí, včetně výroku i odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Navíc rozhodnutí vrchního soudu bylo učiněno v zákonné lhůtě uvedené v ustanovení § 71 odst. 4 tr. řádu. Protože se Nejvyšší soud s napadeným rozhodnutím plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného M. P. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. V současné době jsou ovšem úvahy o důvodnosti vazby obviněného M. P. už jen formální, protože rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007 byla trestní věc obviněného pravomocně skončena a obviněný by měl být převeden z vazby do výkonu trestu odnětí svobody. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. srpna 2007 Předseda senátu: JUDr. Pavel Kučera