20 Cdo 1741/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy          JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného L. Z., proti povinným 1) M. P., a 2) J. P., zastoupeným advokátem, vyklizením, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 23 Nc 5721/2005, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2005, č. j. 26 Co 471/2005-29, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 8. 2005, č. j. 23 Nc 5721/2005-8, jímž Okresní soud v Příbrami nařídil podle svého usnesení ze dne 21. 6. 2005, č. j. 14 C 188/2003-145, exekuci vyklizením označených nemovitostí; provedením exekuce pověřil J. Š., soudní exekutorku. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné, neboť „povinnost … je určitě a srozumitelně vymezena.“  Přestože dům, který mají povinní vyklidit, stojí nejen na pozemku parc. č. 415/1, ale i na pozemcích parc. č. 415/2 a 415/3 v katastrálním území a obci R., je vymezení objektu nezaměnitelné s jinými nemovitostmi, přičemž vyklizení domu – logicky – znamená i vyklizení parcel, na nichž je umístěn. Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, jímž podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zpochybnili závěr o materiální vykonatelnosti exekučního titulu. Objekt, který mají vyklidit, je v rozhodnutí označen nepřesně; dům   v obci R. „se nachází“ na třech stavebních parcelách, zatímco vykonávané rozhodnutí výslovně zmiňuje jen jednu z nich. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím a se závěrem, k němuž odvolací soud stran vykonatelnosti titulu došel. Dovolání není přípustné.   Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl    o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b)        o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.). Otázka, kterou v rámci důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelé nabídli k přezkumu – zda podkladové rozhodnutí je co do označení objektu vyklizení ve smyslu § 261a odst. 1 o. s. ř. vykonatelné – shora uvedené znaky nesplňuje. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování uvedené otázky uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Je-li budova, o jejíž vyklizení jde, ve vykonávaném rozhodnutí označena jedním z pozemků, na němž je postavena, příslušností k obci a číslem popisným (nebo evidenčním), není na újmu vykonatelnosti okolnost, že ostatní stavební parcely byly opomenuty (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1999,      sp. zn. 2 Cdon 1236/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2000 pod č. 16). Protože – jak výše uvedeno – nelze dovodit, že rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87       a násl. zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. května 2007 JUDr. Pavel  K r b e k , v. r. předseda senátu