20 Cdo 2979/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Z. p. m. v. Č. r., proti povinnému J. B., srážkami ze mzdy, pro částku 32.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 15 E 1228/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně z 28. 7. 2006, č. j. 16 Co 252/2006-28, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně z 28. 7. 2006, č. j. 16 Co 252/2006-28 se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 18. 11. 2004, č. j. 15 E 1228/2004-3 (jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí – platebního výměru oprávněné z 11. 3. 2004, sp. zn. 240/2003) tak, že návrh na nařízení výkonu zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že podkladový titul není dosud pravomocný a tedy ani vykonatelný, jelikož nebyl povinnému řádně doručen (zásilku /v obálce, kterou soud prvního stupně podle odvolacího soudu „buď přehlédl anebo správně nevyhodnotil“/ adresovanou povinnému do tehdy jediného oprávněné známého bydliště pošta soudu jako nedoručenou vrátila s odůvodněním, že povinný se z bytu v K., bez uvedení adresy odstěhoval). V dovolání oprávněná namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. spatřuje v nesprávnosti závěru odvolacího soudu, že povinnému nebyl podkladový platební výměr doručen, čerpaného pouze ze záznamu pošty na obálce vrácené zásilky; platební výměr byl totiž po neúspěšném pokusu o doručení do vlastních rukou doručen veřejnou vyhláškou (§ 53b odst. 1, 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v rozhodném znění), přičemž originál oznámení o takovémto způsobu doručení byl s opisem vykonávaného platebního výměru připojen k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Platební výměr z 11. 3. 2004, vrácený soudu poštou jako nedoručený 17. 3. téhož roku, byl doručen oznámením o místě jeho uložení, vyvěšeným 9. 8. 2004, sňatým 25. 8. téhož roku, nabyl tedy 10. 9. 2004 právní moci a 18. 9. téhož roku pak i vykonatelnosti. Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) je důvodné. Podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. A právě takovou jinou vadou (ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.) trpí dané řízení. Soudní praxe i literatura (srov. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, 1266. s., vysvětl. 3) považuje za typickou „jinou“ vadu řízení, jestliže v rozporu s ustanovením § 120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci, tedy jestliže se jimi soud nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabídnuty důkazy. O takovýto případ jde v souzené věci, kdy oprávněná v návrhu na nařízení výkonu tvrdila, že exekuční titul nabyl 10. září 2004 právní moci a 18. září téhož roku (nikoli tedy již v březnu 2004, kdy byl – neúspěšně, jak vyplynulo ze záznamu pošty při vrácení zásilky soudu jako nedoručené – platební výměr doručován do vlastních rukou) i vykonatelnosti, a své tvrzení doložila připojeným originálem oznámení o uložení platebního výměru podle § 53b odst. 1, 2 zákona č. 48/1997 Sb. Ačkoli tedy oprávněná doručení platebního výměru veřejnou vyhláškou tvrdila a doložila (toto tvrzení je – přesněji řečeno – implicitně obsaženo v jejím tvrzení o vykonatelnosti titulu dnem 18. 9. 2004), odvolací soud k jejímu tvrzení a k nabídnutému důkazu nepřihlédl (nezjistil tedy skutkový stav úplně), a svůj nesprávný právní závěr o nevykonatelnosti titulu dovodil výlučně ze záznamu pošty při vrácení zásilky, že ji nebylo možno doručit, protože se povinný z adresy na ní uvedené odstěhoval. Protože odvolací řízení bylo postiženo vadou, jež mohla mít – a v daném případě měla – za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a poněvadž k takové vadě je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), bylo napadené rozhodnutí bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušeno a věc byla podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem o. s. ř.). V novém usnesení odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).       Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. srpna 2007 JUDr. Vladimír  M i k u š e k , v. r.                                  předseda senátu