20 Cdo 3469/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné N., a. s., proti povinnému J. J., pro 400 000,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 26 E 899/97, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2007, č.j. 13 Co 45/2007-294, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání povinného proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2006, č.j. 26 E 899/1997-272, jímž bylo v záhlaví usnesení téhož soudu ze dne 26. 9. 2004, č.j. 26 E 899/1997-264, opraveno datum narození povinného tak, že správné datum je 3. 3. 1950. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. dovolání není přípustné, neboť jím napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1997 pod č. 88). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo potvrzeno opravné usnesení soudu prvního stupně, v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Co 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2002 pod č. 196). Nejvyšší soud proto dovolání – aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 o.s.ř.) – odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). Povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněné však v tomto stadiu řízení náklady nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků řízení právo (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2, věta první o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 6. listopadu 2007 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r. předsedkyně senátu