20 Cdo 3880/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy           JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné H. I. s.r.o., zastoupené advokátem proti povinnému R. V., pro 354.875,15 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 7486/2005, o dovolání Mgr. Ing. R. O., soudního exekutora (dále jen „exekutor“), proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 5. 2007, č. j. 40 Co 659/2007-51, takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. 3. 2007, č. j. 47 Nc 7486/2005-43, zastavil exekuci nařízenou usnesením ze dne 25. 11. 2005, č.j. 47 Nc 7486/2005-19 (výrok I.), povinnému uložil povinnost zaplatit exekutorovi náklady exekuce ve výši 8.151,50 Kč v určené lhůtě (výrok II.) a dále rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněnému na nákladech exekučního řízení částku 22.098,30 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.). V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II. o nákladech exekuce, potvrdil (bod I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II.) Rozhodnutí odvolacího soudu napadl ve výroku o nákladech exekuce dovoláním exekutor, pokládaje rozhodnutí krajského soudu, který potvrdil usnesení okresního soudu ve výroku o nákladech soudního exekutora, za nesprávné. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4). Nejvyšší soud proto dovolání exekutora podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.   Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první,   § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. října 2007 JUDr. Pavel  Krbek, v. r.   předseda senátu