20 Cdo 3904/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné Z. I., s. r. o., zastoupené advokátem proti povinné A. J., vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 15 Nc 5017/2004, o dovolání M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. března 2006, č. j. 30 Co 178/2006-14, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : M. H. napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud odmítl jak odvolání povinné (podle § 44 odst. 10 věta druhá zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“/), tak podle ustanovení § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“ i jeho odvolání, obě směřující proti usnesení ze dne 3. 1. 2005, č. j. 15 Nc 5017/2004-5, jímž okresní soud nařídil exekuci vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 7. 2004, č. j. 22 Ro 1691/2004-6, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 7.749,- Kč s 3 % úrokem z této částky od 21. 6. 2003 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení ve výši 6.750,- Kč a nákladů za nařízení exekuce ve výši 3.150,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Exekucí a jejím provedením pověřil Mgr. J. H., soudního exekutora. Své rozhodnutí ve vztahu k M. H. odůvodnil závěrem, že právo k podání odvolání přísluší účastníku řízení, kterým ovšem M. H. není. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, jelikož rozhodnutí, jímž bylo odvolání odmítnuto jako podané osobou neoprávněnou, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené (ostatně nemeritorní) usnesení není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím. Nejvyšší soud proto, aniž se zabýval nedostatkem podmínky řízení podle § 241 o. s. ř. (§ 241b odst. 2 o. s. ř.) dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněné, jež by měla právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., takové náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. listopadu 2007 JUDr. Pavel K r b e k , v. r. předseda senátu