20 Cdo 3927/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy           JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné T. O. C. R., a. s., proti povinné D.-9., s.r.o., pro 18.952,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 4139/2004, o dovolání Mgr. Ing. R. O., soudního exekutora (dále jen „exekutor“), proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 5. 2007, č. j. 40 Co 645/2007-98, takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. 3. 2007, č. j. 47 Nc 4139/2004-80, zastavil exekuci nařízenou usnesením ze dne 8. 3. 2004, č.j. 47 Nc 4139/2004-13 (výrok I.), povinnému uložil povinnost zaplatit exekutorovi náklady exekuce ve výši 8.330,- Kč (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok III.). V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II. o nákladech exekuce, potvrdil (bod I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II.) Rozhodnutí odvolacího soudu napadl ve výroku o nákladech exekuce dovoláním exekutor, pokládaje rozhodnutí krajského soudu za nesprávné. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4). Nejvyšší soud proto dovolání exekutora podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.   Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první,   § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. října 2007 JUDr. Pavel  Krbek, v. r.   předseda senátu