21 Nd 156/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci žalobkyně N., a.s.,  zastoupené advokátem, proti žalované G. T., a.s., zastoupené advokátem, o 160.650,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 21/2007, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto: Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 21/2007 se nepřikazuje Krajskému soudu v Ostravě. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 22.9.2006 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí 160.650,- Kč s přísl. Městský soud v Praze platebním rozkazem ze dne 4.12.2006, č.j. 61 Ro 4638/2006-26, žalobě vyhověl. Proti tomuto platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor. Městský soud v Praze poté ve věci dvakrát jednal a prováděl dokazování. Dne 14.5.2007 Městský soud v Praze předložil věc, z vlastní iniciativy, Nejvyššímu soud ČR s tím, že „navrhuje přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě proto, že je nutno vyslechnout dva svědky s bydlištěm v O., jednoho svědka s bydlištěm ve F.-M. a jednoho svědka s bydlištěm v okrese K.“, že „další dokazování ve věci se již nepředpokládá“ a že „oba zástupci účastníků s přikázáním věci Krajskému soudu v Ostravě souhlasí“. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o.s.ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst.2 o.s.ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2001, sp.zn. I. ÚS 144/2000).   V posuzovaném případě nejsou dány důvody pro postup podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. Okolnost, že ve věci mají být vyslechnuti svědci, kteří nemají bydliště v obvodu procesního soudu, může být důvodem k postupu dle § 39 o.s.ř, tj. provedení výslechu svědků dožádaným soudem, nikoli k přikázání věci jinému soudu postupem dle § 12 odst. 2 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto věc jinému soudu z důvodu vhodnosti nepřikázal. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. června 2007 JUDr. Roman  Fiala, v. r. předseda senátu