Odůvodnění
22 Cdo 1519/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. K., proti žalovanému I. K., o zaplacení částky 28 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 126/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. dubna 2005, č. j. 8 Co 165/2005-141, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. ledna 2005, č. j. 17 C 126/2002-103, zamítl žalobu, „aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 28 000,- Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 18 000,- Kč ve výši 10% od 10. 6. 2002 do zaplacení, z částky 1 000,- Kč ve výši 12% od 13. 1. 2003 do zaplacení, a z částky 9 000,- Kč ve výši 10% od 7. 7. 2002 do zaplacení“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 22. dubna 2005, č. j. 8 Co 165/2005-141, napadené rozhodnutí potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je blíže odůvodní ve lhůtě 30ti dnů a požádala o zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 25. července, č. j. 17 C 126/2002-153, vyzval žalobkyni, aby do 7 dnů od doručení usnesení připojila plnou moc udělenou zástupci pro dovolací řízení, uvedla důvody, z jakých rozhodnutí odvolacího soudu napadá, čeho se domáhá, popřípadě, aby uvedla, které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 11. srpna 2005. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala opakovanými návrhy na prodloužení lhůty k odstranění výše uvedených nedostatků ze dne 12. srpna a 9. září 2005 a žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů ze dne 28. listopadu 2005.
V doplnění dovolání ze dne 5. října 2006, žalobkyně namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to aplikaci ustanovení § 143 odst. 1 občanského zákoníku.
Žalovaný ve svém vyjádření považuje dovolání žalobkyně za nedůvodné a opožděné a navrhuje jeho odmítnutí.
Podle § 241b odst. 3 OSŘ dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 OSŘ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Žalobkyně ve lhůtě, kterou jí pro odstranění vad podaného dovolání poskytl soud prvního stupně, tyto vady neodstranila a o ustanovení zástupce z řad advokátů požádala až po uplynutí této lhůty. Důvody dovolání i rozsah, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně napadá byly doplněny až po lhůtě stanovené pro podání dovolání.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobkyně nebyla se svým návrhem úspěšná a žalovanému náklady v tomto řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 a contrario OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2007
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu
Hlavní stránka ·
Zásady ochrany osobních údajů ·
Smluvní podmínky