25 Cdo 2217/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud   České   republiky   rozhodl  v   senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce B. V., proti žalované  Č.  a. k., o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 4/2003, o dovolání žalobce   proti   usnesení  Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2005, č.j. 20 Co 55/2005-51, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 14. 7. 2004, č. j. 24 C 4/2003-30, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2005, č. j. 20 Co 55/2005-51, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 20. 4. 2005 vlastnoručně sepsané dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 237 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno či změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé při splnění dalších podmínek zakotvených v tomto ustanovení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatel sice v projednávané věci není zastoupen advokátem ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o.s.ř.). Přípustnost     dovolání     proti    usnesení,  jež   není   usnesením  ve   věci   samé   či usnesením o žalobě či návrhu ve věci, bylo nutno posoudit podle ustanovení § 239 o.s.ř., neboť ani ustanovení § 238 a § 238a odst. l o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že  napadené   rozhodnutí   nelze   podřadit   žádnému  z  tam taxativně vyjmenovaných případů. V podrobném výčtu rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř. není uvedeno usnesení odvolacího soudu, týkající se rozhodování o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupci účastníkům řízení ve smyslu § 138 o.s.ř. Nejedná se tedy o dovolání, které by občanský soudní řád připouštěl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2441/2007,  nebo ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2602/2007). Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle  § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. září 2007 JUDr. Marta  Škárová, v. r. předsedkyně senátu