25 Cdo 4597/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší   soud   České   republiky   rozhodl   v  senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce  Š. S., o nejasném podání, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 Nc 1/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. srpna 2007, č. j. 12 Co 763/2007-61, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 20. 6. 2007, č. j. 15 Nc 1/2006-56, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 30. 8. 2007, č.j. 12 Co 763/2007-61, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení podal žalobce vlastnoručně sepsané dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatel sice v projednávané věci není zastoupen advokátem ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o.s.ř.). Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 237 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno či změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé při splnění dalších podmínek zakotvených v tomto ustanovení. V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou,  o  němž  má  být  v  příslušném   řízení   věcně rozhodnuto - § 79 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované pod č. 61 ve  Sbírce   soudních   rozhodnutí   a   stanovisek,   ročník   1998). Rozhodnutí o žádosti o  ustanovení   zástupce   (stejně   jako potvrzující usnesení odvolacího soudu), které se opírá o závěr, že účastník nesplňuje podmínky pro bezplatné právní zastoupení, je proto rozhodnutím týkajícím se pouze průběhu řízení (je rozhodnutím procesního charakteru), které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé. Dovolání není přípustné ani podle § 238, 238a a 239 o. s. ř., protože napadeným usnesením   nebylo   rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v § 238 a 238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v § 239 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 316/2002, publikované pod C 1213 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 17, ročník 2002). Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. prosince 2007 JUDr. Marta Škárová, v.r.                     předsedkyně senátu