28 Cdo 2135/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy                JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M. B., zastoupené advokátkou, proti žalovanému H. V., o zaplacení částky 26.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 42/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.10.2006,  č.j. 15 Co 370/2006-57, takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 26.10.2006, č.j. 15 Co 370/2006-57, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou jako soudu prvního stupně ze dne 16.8.2006, č.j. 8 C 42/2005-49, na základě kterého bylo rozhodnuto o zastavení odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný nezaplatil soudní poplatek, proto byl vyzván k jeho zaplacení ve lhůtě určené soudem prvního stupně, přičemž marné uplynutí této lhůty mělo za následek zastavení odvolacího řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dne 29.12.2006 dovolání, které odůvodňoval tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a současně řízení je postiženo procesními vadami. Tvrdil, že byl opětovně zkrácen na svých právech, proto podal i ústavní stížnost. Navrhl vrácení věci k dalšímu projednání a řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde. Přípustnost dovolání není dána podle § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé.       Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání též nezakládají, protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Nejvyšší soud ostatně již ve svém usnesení ze dne 22.3.2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004 (soudní judikatura č. 70/2005), judikoval, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, potvrzujícímu usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku není přípustné. Protože se jedná o dovolání, které není přípustné, nebylo třeba povinného zastoupení žalovaného advokátem (§ 241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.). Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení 243b odst. 5 věty první o.s.ř., za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 o.s.ř. a § 146 odst. 3 o.s.ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7. června 2007 JUDr. Josef Rakovský, v. r.   předseda senátu