28 Cdo 2827/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce L. G., a.s., zastoupené advokátem, za účasti 1) Ing. M. B., 2) Z. F., 3) P. f. ČR,  o žalobě podle části páté občanského soudního řádu, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 15/2005, o dovolání žalobce  proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 5. 2006, č.j. 8 Co 831/2006-98, takto: I.  Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích výše označeným bylo potvrzeno usnesení  Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 27. 1. 2006, č.j. 7 C 15/2005-73, kterým byla žaloba, požadující nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu v Č. K., č.j. PÚ 52514/04 ze dne 11. 11. 2004, jímž byli 1) a 2) účastník řízení určeni za spoluvlastníky nemovitostí (pozemků p.č. 1507/3 a p.č. 1507/4 v k.ú. H. P., každý v rozsahu id. ¼), odmítnuta s tím, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení České republice ve výši 9.439,- Kč a účastníkům řízení 1) a 2) ve výši 320,- Kč. Odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, dospěl k závěru, že dvouměsíční lhůtu podle § 247 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) k podání žaloby je nutné považovat za lhůtu hmotněprávní, nikoli procesní, a její počítání se bude řídit ustanovením § 122 občanského zákoníku. Žaloba tak musela být u soudu podána poslední den lhůty, a nestačilo její podání k poštovní přepravě ve smyslu § 57 odst. 3 o. s. ř. Podle odvolacího soudu nebylo vyloučeno podání takové žaloby faxem (§ 42 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 245 o. s. ř.), za podmínky skutečného fyzického doručení takového faxového podání poslední den lhůty soudu a jeho doplnění o originál podání do tří dnů (§ 42 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud zjistil, že spis obsahuje toliko originál žaloby soudu doručený 18. 1. 2005, který neobsahoval žádnou zmínku, že by šlo o podání, jež následuje dříve faxem podanou žalobu. V případě pochybností o tom, zda podání bylo či nebylo odesláno a doručeno tvrzeným způsobem, bylo podle odvolacího soudu na odesílateli, aby prokázal odeslání podání a jeho dojití do dispozice soudu. Žalobce však tvrzené doručení faxového podání soudu dne 15. 1. 2005  neprokázal, a protože originál žaloby byl soudu fakticky doručen 18. 1. 2005, přestože poslední den lhůty k podání žaloby spadal na pondělí 17. 1. 2005 (při doručení  správního rozhodnutí dne 15. 11. 2004), byla žaloba podána opožděně. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Vytýkal v něm odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci spočívající v nesprávném hodnocení důkazů. Dovolatel připustil, že nemá k dispozici doklad o odeslání předmětné žaloby faxem a ani výpis o uskutečněném hovoru. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně jednal ve věci, měl žalobce za to, že jeho podáním byly lhůty zachovány a nepředpokládal, že by měl následně prokazovat zachování lhůty faxovým podáním. Dovolatel také odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 463/03, podle kterého nelze-li v soudní evidenci dohledat faxové podání, je nutné vycházel z presumpce, že podání bylo učiněno včas. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Účastník řízení 3) se k dovolání písemně vyjádřil a navrhl, aby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod opíral o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolání není důvodné. V případě, že soud nedohledal (jemu údajně poslané) faxové podání, nemůže být  účastníku řízení tato skutečnost přičítána k tíži, a je proto nutno vycházet z předpokladu, že (s přihlédnutím k běhu lhůty a k předložení originálu žaloby) bylo podáno včas  pouze tehdy, jsou-li pro to dostatečné důvody. Ty mohou spočívat v předložení  dokladu o zaslání faxové zprávy soudu, a to jak faxového potvrzení o bezchybném odeslání faxové zprávy, tak (jak dovodil ve výše uvedeném nálezu Ústavní soud) i v předložení faxového žurnálu, že žaloba byla odeslána okresnímu soudu s výsledkem doručení “OK“. Žalobce v předmětné věci ovšem žádný důkaz, jenž by prokázal tvrzení o zaslání takové faxové zprávy, nepředložil. Soudem prvního stupně učiněné procesní úkony, tj. výzva  k upřesnění žalobního petitu a ustanovení znalce, nemohly zhojit procesní nedostatek spočívající v opožděném doručení žaloby. Zachování lhůty k podání žaloby podle ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř. je nutné považovat za jednu z podmínek řízení, k níž soud přihlíží kdykoliv za řízení, a pokud tato podmínka není splněna, nelze ve věci samé rozhodnout (srov. § 103 o. s. ř.). V průběhu řízení před soudy obou stupňů nedošlo k vadám, jež by zakládaly zmatečnost rozhodnutí, či k jiným vadám řízení majícím za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Žalobcem označený dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tedy nebyl naplněn a dovolací soud pro správnost rozhodnutí odvolacího soudu dovolání žalobce zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.). Účastníkům dovolacího řízení nevznikly žádné náklady. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 27. srpna 2007 JUDr. Ludvík David, CSc.   předseda senátu