28 Cdo 2934/2006-131 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců  a) M. Ch.  b) M. N., zastoupených   advokátem , proti žalovaným  1/ M. O.   a  2/ S. b. d. v O., o náhradu za nevydané pozemky, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn.  17 C 263/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne  23.5.2006,  čj. 42 Co 184/2006-119, takto : I.   Dovolání  se odmítá. II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne  11.1.2006, čj. 17 C 263/2003-94, zamítl návrh žalobců, aby každému z žalovaných bylo uloženo zaplatit jim společně a nerozdílně 25.000 Kč  jako náhradu za nevydané pozemky, jejichž vydání požadovali podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“). Soud v prvé řadě neshledal žalované pasivně ve věci legitimovanými, a navíc neshledal, že by na straně  žalobců byl restituční nárok dán. K odvolání žalobců  Krajský soud v Ostravě  svým rozsudkem ze dne 23.5.2006, čj. 42 Co 184/2006-119, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když shodně s ním dospěl k závěru, že žalovaní nejsou ve věci pasivně legitimováni. S ohledem na to se již nezabýval  argumenty, týkajícími se oprávněnosti nároku žalobců. Žalobci podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. s odůvodněním, že soudní orgány řeší rozdílně otázku oprávněnosti fakticky provedené konfiskace majetku v období předcházejícím únoru 1948. Uvádějí, že podíl původního vlastníka nemovitostí  byl konfiskován neprávem, byl proti němu zneužit dekret presidenta republiky č. 108/1945 Sb., navíc došlo v roce 1990 k jeho rehabilitaci. Dovozují, že stát se tak nezákonně zmocnil ideální poloviny majetku,  a druhá polovina byla v důsledku toho prodána v tísni za direktivně stanovenou cenu. Dovolatelé navrhli, aby  dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, případně i soudu prvního stupně, a věc vrátil  k dalšímu projednání a rozhodnutí. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili. Dovolací soud, když shledal, že dovolání po formální stránce   splňuje zákonné předpoklady ( § 241a o.s.ř.),  zvažoval jeho přípustnost. Ta by byla dána pouze v případě, že by dovolací soud dospěl  k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 a 3 o.s.ř.), jak ostatně dovolatelé uplatňují. Přitom však dovolací soud může podle § 242 odst. 3 o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů, uplatněných v dovolání. Dovolatelé ovšem uplatňují jiné důvody, než kterými se zabýval odvolací soud, a které vedly k jeho rozhodnutí. Jediným důvodem, pro nějž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, byl jeho závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaných v tomto sporu; tyto závěry však dovolatelé nenapadají. Protože tedy dovolání neobsahuje žádné důvody, pro něž by právní závěry odvolacího soudu měly být přezkoumány, nemohl dovolací soud věcně rozhodnout o správnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu a  tím méně  shledat dovolání přípustným pro důvody, jež by se týkaly zásadního právního závěru odvolacího soudu. Dovolání bylo proto odmítnuto pro nepřípustnost podle § 243b odst. 5, a § 218 odst.c) o.s.ř.). Náhrada nákladů dovolacího řízení nebyla dovolatelům uložena, ač  by s ohledem na výsledek sporu měli žalovaní na jejich náhradu nárok. Těm však prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 146 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. ledna 2007 JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v.r. předseda senátu