28 Nd 196/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobkyně J. V., zastoupené obecným zmocněncem, proti žalované České republice jednající Ministerstvem spravedlnosti, o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, o námitce podjatosti  vznesené žalobkyní v odvolacím řízení o odvolání ve věci sp. zn. 7 C 9/2000, vedené u Okresního soudu Praha-východ, takto: Soudci Vrchního soudu v Praze, a to JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř., Mgr. D. J., JUDr. J. M., Mgr. M. K., Mgr. J. Č. a JUDr. I. S. nejsou vyloučeni z projednání odvolání ve věci sp. zn. 7 C 9/2000, vedené u Okresního soudu Praha-východ. O d ů v o d n ě n í : Ve shora označené právní věci žalobkyně, zastoupena obecným zmocněncem, vznesla námitku podjatosti podle § 14 a § 12/1 o.s.ř. proti soudcům Krajského soudu Praha, Vrchního soudu Praha, jakož i okresního soudu Praha-východ. K výzvě soudu doplnila žalobkyně námitku podáním svého obecného zmocněnce na č.l. 68 spisu. Podle žalobkyně totiž senáty KS Praha prokazatelně podpořily vydáváním rozhodnutí za účelem podpory represí a postupů PČR. Současně podala odvolání proti usnesení  Okresního soudu Praha-východ  ze dne 8. prosince 2004, č.j. 7 C 9/2000-61. Vrchní soud v Praze, jenž je příslušný k posouzení vznesené námitky podjatosti vůči soudcům Krajského soudu v Praze, předložil Nejvyššímu soudu spis k rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené vůči soudcům Vrchního soudu. Podle rozvrhu práce tohoto soudu je k rozhodnutí o námitce podjatosti příslušný senát 1 Co sestávající ze soudkyň JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř. a JUDr. N. Ž. Vzhledem k tomu, že posledně jmenovaná byla v době předložení spisu dlouhodobě nemocná, předložil Vrchní soud v Praze rovněž vyjádření zastupujícího senátu 3 Co, jehož členy jsou Mgr. D. J., JUDr. J. M., Mgr. M. K., Mgr. J. Č. a JUDr. Y. S. Z vyjádření všech shora uvedených soudců Vrchního soudu v Praze se podává, že žádný z nich nemá k věci ani k účastníkům žádný vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednávání a rozhodnutí této věci. Podle § 14 odst. 1 o.s.ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívající v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 14 odst. 4 o.s.ř.). V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl a jakými důkazy může být prokázán (§ 15a odst. 3 o.s.ř.). K tomu se sluší připomenout závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu České republiky publikované pod 65, ve svazku 8, str. 141 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, vydávané C.H.Beck, Praha. Podle nich pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele. Stejně tak se připomínají závěry plynoucí z nálezu publikované ve zmíněné sbírce ve svazku 23., pod č. 98, str. 11. Podle nich subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. Podle § 25b odst. 1, věty první  o.s.ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soudu věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o.s.ř.). Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit trestním řádem a občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních (srov. k tomu závěry rozhodnutí zveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/1996). Tomu odpovídá, že k rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené proti soudcům Vrchního soudu v Praze je povolán Nejvyšší soud České republiky. Z toho, co bylo shora uvedeno, tak plyne, že ohledně žádného ze soudců, vůči němuž žalobkyně vznesla námitku podjatosti, se nenabízí  závěr o existenci předpokladů uvedených v ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyní akcentovaná tvrzení ve vztahu k průběhu řízení nelze pak zohlednit vůbec, a to s přihlédnutím k ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř. V souladu s výkladem plynoucím zejména shora ze shora uvedených nálezů  Ústavního soudu České republiky, jakož i judikatury obecných soudů, dospěl proto Nejvyšší soud České republiky k závěru vyjádřenému ve výroku tohoto usnesení. Toto usnesení jako usnesení nadřízeného soudu (§ 16 odst. 1 o.s.ř.) je závazné pro soud a pro účastníky řízení (§ 16b věta první o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. ledna 2007 JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v. r. předseda senátu