29 Cdo 1436/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. J. S., CSc., zemřelému, proti žalovanému  Ing. A. B., zastoupenému JUDr. J. B., advokátem,              o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku                          pod sp. zn. 40 C 231/2003, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2006, č.j. 57 Co 115/2006-153, takto: I.    Dovolání se odmítá. II.   Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. března 2006,                                    č.j. 57 Co 115/2006-153, k odvolání  žalovaného potvrdil usnesení ze dne                             4. listopadu 2005, č.j. 40 C 231/2003-128, jímž Okresní soud                                                ve Frýdku-Místku  - odkazuje na ustanovení § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - zastavil řízení o návrhu žalovaného na obnovu řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 15 C 96/96. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že nebyly splněny podmínky řízení, neboť Ing. J. S. (žalobce v řízení, jehož obnovy se Ing. B. domáhá) zemřel. K datu podání návrhu na obnovu řízení tak neměl způsobilost být účastníkem řízení podle ustanovení    § 19 o. s. ř. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je zastavení řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, opíraje jeho               přípustnost o ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.                         a namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci [tedy že je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].   V dovolání pak snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona  nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud - ve shodě s body 15. a 16., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. - odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm (jak se výslovně podává z odůvodnění jeho usnesení) podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o. s. ř. Vady řízení  vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., jež zakládají                   (s výjimkami uvedenými v odstavci druhém) přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, dovolatel netvrdí a tyto se nepodávají ani z obsahu spisu.   Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné proto,           že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím a napadané rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v § 238a odst. 1  pod písmeny b) až f) o. s. ř. V ustanovení § 239 o. s. ř. jsou stanoveny podmínky přípustnosti dovolání  proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. pro nedostatek podmínky řízení, není rozhodnutím ve věci samé. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., když dovolání                      Ing. Angela Buny bylo odmítnuto. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. června 2007 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu