29 Cdo 21/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně P., a. s., proti žalovaným 1) L. K., a 2) L. K., o zaplacení částky 59.530,- Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Sm 454/2003, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2004, č.j. 6 Cmo 184/2004-27, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v  Hradci Králové usnesením ze dne 9. února 2004, č.j. 33 Sm 454/2003 13, odmítl jako opožděné námitky druhé žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 14. listopadu 2003, č.j. 33 Sm 454/2003-5. Vrchní soud v Praze  k odvolání druhé žalované usnesením ze dne 26. listopadu 2004, č.j. 6 Cmo 184/2004-27, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok). Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním  lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu  pro opožděnost, však usnesením „ve věci samé“ není. Dovolání druhé žalované tak není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. (shodně srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání druhé žalované podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. května 2007 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu