29 Cdo 218/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. B. F., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. M. V., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 1,570.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Sm 151/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2006, č.j. 9 Cmo 286/2006-26, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. července 2006,                                   č.j. 7 Sm 151/2006-20, odmítl jako opožděné námitky podané žalovaným proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 16. června 2006, č.j. 7 Sm 151/2006-12. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 17. října 2006, č.j. 9 Cmo 286/2006-26, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel snáší argumenty, jimiž zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu o opožděnosti námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním  lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu  pro opožděnost, však usnesením „ve věci samé“ není. Dovolání žalovaného tak není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. (shodně srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 24. května 2007 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu