29 Cdo 2449/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. J. K., zastoupeného Mgr. L. T., obecným zmocněncem, proti žalovanému Ing. P. B.,  jako správci konkursní podstaty úpadkyně M. B., a. s. v likvidaci, zastoupenému Mgr. D. B. advokátkou, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 62/2003, o dovolání  žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2007, č.j. 6 Cmo 169/2005-46, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 18. srpna 2005, č.j. 9 Cm 62/2003-24, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu o určení, že „pohledávka ve výši 540.000,- Kč je pracovním nárokem případně pohledávkou první třídy“, a že „žalobce má za úpadkyní pohledávku ve výši 540.000,- Kč“ a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.). Dále žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 7.250,- Kč (výrok II.). Proti rozsudku odvolacího soudu - v rozsahu jeho výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení - podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovoláním napadený výrok rozhodnutí odvolacího soudu, ač součástí rozsudku, má povahu usnesení; přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu přitom upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovanými usneseními. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 o. s. ř., když rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. července 2007 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu