29 Cdo 2655/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra  Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně A. – C. a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému Z. Š., o zaplacení částky 9.525,64 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 63 Ro 797/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. listopadu 2006, č.j. 15 Co 581/2006-22, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. listopadu 2006,  č.j. 15 Co 581/2006-22, potvrdil usnesení ze dne 19. října 2006, č.j. 63 Ro 797/2006-19, jímž Okresní soud                   Plzeň-město odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti usnesení ze dne 7. září 2006,      č.j. 63 Ro 797/2006-14. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný opravný prostředek, který Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 41 odst. 2 občanského soudního řádu                            (dále jen „o. s. ř.“) posoudil jako dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř.,                        když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné,                že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž ale usnesení, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto                      a  žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. července 2007 JUDr. Petr  Gemmel předseda senátu