29 Cdo 279/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v  senátě složeném z  předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce JUDr. J. V., proti žalované Č. o. b., a. s.,  o určení neplatnosti smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 43/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2006, č.j. 13 Co 497/2006-58, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní  soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 27. března 2006, č.j. 17 C 43/2004-47, zamítl žalobu o určení neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 31. srpna 1995  a  zástavní smlouvy vztahující se k zajištění úvěru a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Usnesením ze dne 18. srpna 2006, č.j. 17 C 43/2004-53,  soud prvního stupně podle ustanovení  § 208 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl jako opožděné odvolání žalobce proti výše uvedenému rozsudku (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení  (výrok II.) a o vrácení soudního poplatku žalobci (výrok III.). K odvolání žalobce Městský soud v  Praze usnesením ze dne 30. října 2006,                     č.j. 13 Co 497/2006-58, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl                      o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je včasné. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř.  dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení                        § 237 až  § 239  o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř.,                        když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné,                 že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž ale usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 592/2005). Přípustnost dovolání pak nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom,  že dovolání je přípustné (srov. mutatis mutandis důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c)  o. s. ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 30. ledna 2007 JUDr.  Petr  Gemmel, v.r. předseda senátu