29 Cdo 3403/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z  předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v  právní věci žalobkyně D. C. L., zastoupené advokátem, proti žalované MUDr. K. M., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 41.537,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 201/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne  5. dubna 2007, č.j. 15 Co 144/2007-130, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.632,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalované potvrdil rozsudek - odkazuje na ustanovení § 497 obchodního zákoníku - ze dne 12. prosince 2006, č.j. 4 C 201/2006-97, jímž  Okresní soud v Pelhřimově uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 41.537,- Kč                      s 18,9% úrokem z prodlení od 16. června 2006  do zaplacení, splatný úrok ve výši 38.843,- Kč a částku 1.320,- Kč a náhradu nákladů řízení 14.619,10 Kč (výrok I.)                   a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc, že  rozhodnutí spočívá  na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil   a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce l není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Jelikož dovolání žalované není ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2                        písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu         srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání                            (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalované vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce     3.592,50 Kč podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15               a § 18 odst. 1 vyhlášky  č. 484/2000 Sb. a z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení  § 13 odst. 3 vyhlášky                         č. 177/1996 Sb., přičemž s připočtením částky odpovídající dani z přidané hodnoty                   ve výši 19 %  celkem činí  4.632,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 29. srpna 2007 JUDr. Petr  Gemmel předseda senátu