29 Cdo 3718/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z  předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně K. b. P., s. p. ú., proti žalované E. s. r. o., zastoupené JUDr. D.  H., advokátem, o zaplacení částky 447.034,50 Kč, vedené u Krajského soudu v  Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 12/2000, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2007, č. j. 5 Cmo 495/2006-161, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 21. srpna 2006, č. j. 13 Cm 12/2000-154, jímž Krajský soud v  Českých Budějovicích - odkazuje na ustanovení § 107 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též            jen „o. s. ř.“) - rozhodl, že v řízení bude jako se žalobkyní pokračováno s Č. k. a., (dále jen „agentura“), neboť dle zákona č. 239/2001 Sb., o Č.k. a. a o změně některých zákonů (dále jen „zákon“) se ke dni 1. září 2001 stala právním nástupcem původní žalobkyně K. b. P., s. p. ú. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá,že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci, měl-li soud za to,že právní nástupkyní žalobkyně se stala ze zákona agentura. Zákon totiž stanoví, že agentura je nástupcem K. b. P., státního peněžního ústavu. Žalobkyní v tomto řízení však není K. b. P., státní peněžní ústav, nýbrž K. b. P., s. p. ú., tedy subjekt odlišný  od subjektu, na který se ustanovení § 19 zákona  vztahuje a jehož právní nástupkyní se stala agentura. Žalobkyně jako banka  nemohla zaniknout bez likvidace, když se na ni vztahoval zákon  č. 21/1992 Sb., o bankách  a takový způsob zániku by byl ve zřejmém rozporu s jeho smyslem. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání, jež je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že na rozdíl od dovolatelky nemá žádnou pochybnost o tom,  že agentura je podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona  právní nástupkyní žalobkyně. Skutečnost, že v uvedeném ustanovení zákona je uvedena právní forma K. b. P. v její nezkrácené podobě, nezpochybňuje závěr, že jde o totožný subjekt. Oproti přesvědčení dovolatelky pak Nejvyšší soud nemá ani pochybnost o tom,že došlo-li ke zrušení K.b. P., s.p.ú.  zákonem, neuplatní se postup stanovený pro zánik banky  zákonem o bankách. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. září 2007 JUDr. Zdeněk  K r č m á předseda senátu 29 Cdo 3718/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z  předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně K. b. P., s. p. ú., proti žalované E. s. r. o., zastoupené JUDr. D.  H., advokátem, o zaplacení částky 447.034,50 Kč, vedené u Krajského soudu v  Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 12/2000, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2007, č. j. 5 Cmo 495/2006-161, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne                 21. srpna 2006, č. j. 13 Cm 12/2000-154, jímž Krajský soud v  Českých                           Budějovicích - odkazuje na ustanovení § 107 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též            jen „o. s. ř.“) - rozhodl, že v řízení bude jako se žalobkyní pokračováno s Č.k. a., (dále jen „agentura“), neboť dle zákona č. 239/2001 Sb., o Č. k. a. a o změně některých zákonů (dále jen „zákon“) se ke dni 1. září 2001 stala právním nástupcem původní žalobkyně K. b. P., s. p. ú. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá,                        že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci, měl-li soud za to,           že právní nástupkyní žalobkyně se stala ze zákona agentura. Zákon totiž stanoví, že agentura je nástupcem K. b. P., státního peněžního ústavu. Žalobkyní v tomto řízení však není K. b. P., státní peněžní ústav, nýbrž K. b. P.,                               s. p. ú., tedy subjekt odlišný  od subjektu, na který se ustanovení § 19 zákona  vztahuje a jehož právní nástupkyní se stala agentura. Žalobkyně jako banka  nemohla zaniknout bez likvidace, když se na ni vztahoval zákon  č. 21/1992 Sb., o bankách  a takový způsob zániku by byl                ve zřejmém rozporu s jeho smyslem. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání, jež je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že na rozdíl od dovolatelky nemá žádnou pochybnost o tom,                      že agentura je podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona  právní nástupkyní žalobkyně. Skutečnost, že v uvedeném ustanovení zákona je uvedena právní forma K.b. P. v její nezkrácené podobě, nezpochybňuje závěr, že jde o totožný subjekt. Oproti přesvědčení dovolatelky pak Nejvyšší soud nemá ani pochybnost o tom,                  že došlo-li ke zrušení K. b. P., s.p.ú.  zákonem, neuplatní se postup stanovený pro zánik banky  zákonem o bankách. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. září 2007 JUDr. Zdeněk  K r č m á ř předseda senátu