29 Cdo 4078/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce R. B., proti žalovaným 1) T.-F. s. r. o., zastoupené Mgr. P. V., advokátem,  a 2) MUDr. P. W., o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 4/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v  Ostravě ze dne 29. června 2007,                                     č. j. 57 Co 368/2007-92, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. února 2007, č. j. 23 C 4/2004-83, zamítl žalobu o vydání věci, a to směnky znějící na částku 300.000,- Kč (výrok I.), a rozhodl                       o náhradě nákladů řízení (výrok II. a  III.). Usnesením ze dne 29. června 2007, č. j. 57 Co 368/2007-92, Krajský soud v Ostravě odmítl jako opožděné odvolání  žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž zpochybňuje správnost závěru o opožděnosti odvolání a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil  a věc vrátil  tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)  dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení                        § 237 až  § 239  o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít                o rozhodnutí ve věci samé, jímž ale usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost není                (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 592/2005). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c)  o. s. ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a ostatním účastníkům podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. září 2007 JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu