29 Cdo 693/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně G. M. M., a. s.,  zastoupené advokátem,  proti žalovanému V. Ch., o zaplacení částky  21.865,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn.                     19 C 177/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v  Praze ze dne                     4. září 2006, č.j. 29 Co 452/2006-38, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 8. prosince 2005,                                          č.j. 19 C 177/2005-18, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 21.865,- Kč                         s 0,1% úrokem z prodlení denně od 5. října 2004 do zaplacení a částku 11.790,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 10.465,95 Kč. Usnesením ze dne 10. července 2006, č.j. 19 C 177/2005-27, soud prvního stupně podle § 208 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl jako opožděné odvolání žalobce proti výše uvedenému rozsudku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. září 2006,                   č.j. 29 Co 452/2006-38, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl                   o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř.  dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení                        § 237 až  § 239  o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř.,                        když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné,                 že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž ale usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není. Přípustnost dovolání pak nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom,  že dovolání je přípustné (srov. obdobně důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. července 2007 JUDr. Petr  G e m m  e l předseda senátu