29 Cdo 926/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v  senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně C. , a. s., proti žalovanému Z. N.,  o zaplacení částky 103.632,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 10 C 318/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v  Ostravě ze dne 31. července 2006, č.j. 57 Co 473/2006-45, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní  soud ve Frýdku-Místku rozsudkem pro uznání ze dne 26. dubna 2006,                 č.j. 10 C 318/2004-36, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 103.632,-Kč s 0,08% úrokem z prodlení denně z částky 101.832,- Kč od 1. července 2003 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a na nákladech řízení částku 4.680,- Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením  ze dne 31. července 2006, č.j. 57 Co 473/2006-45, rozsudek soudu prvního stupně  v odvoláním napadených výrocích, tj. ve výroku, jímž byla stanovena lhůta k plnění a ve výroku o náhradě nákladů řízení, potvrdil (první výrok) a  rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že přisouzenou částku není schopen ve stanovené lhůtě  uhradit a o nákladech řízení bylo rozhodnuto, aniž „soud zjišťoval, že byl vydán exekuční příkaz žalobce na žalovaného účet“. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)  dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až  § 239  o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se stanovení lhůty k plnění přisouzené částky a nákladů řízení, rozhodnutím ve věci samé není. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c)  o. s. ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. března 2007 JUDr.  Petr  G e m m e l předseda senátu