29 Odo 1039/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu Ing. O. J.,   o neplatnost usnesení valné hromady E., spol. s r.o., vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 14 Cm 89/2000, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 19. dubna 2006, č. j. 14 Cmo 436/2005-107, takto: I. Dovolání se  odmítá. II. Žádný z účastníků   nemá   právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v P. ze dne 14. července 2005, č. j. 14 Cm 89/2000-80, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady E., spol. s r.o. (dále jen „společnost“) konané dne 27.ledna 2000. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2000). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., pro řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob zahájená na návrh, který byl podán přede dnem účinnosti tohoto zákona, se v prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy. O takový případ jde i v projednávané věci. Proto Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm rovněž podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o. s. ř. Zmatečnostní vady ve smyslu § 237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, odvolatel nenamítal a z obsahu spisu nevyplývají. Podle § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci předjímanou ustanovením § 238a odst. 1 pod písmeny b) až f) o. s. ř. Podmínky stanovené v § 239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a odvolatel návrh na vyslovení přípustnosti nepodal (odstavec 2). Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a §  146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. (analogicky), neboť dovolatel procesně způsobil, že dovolací soud dovolání odmítl a ze spisu se nepodává, že by společnosti vznikly v dovolacím řízení náklady. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně  25. září  2007 JUDr.  Ivana   Štenglová předsedkyně  senátu